Lucie Svobodová z generace Z: Proč miluje pohyb a nejí maso

doba čtení: 15 minut

Zdravý životní styl, vegetariánství a vědomý pohyb – Lucie z generace Z nachází rovnováhu, která začíná uvnitř. 

Vede kondiční lekce s jemností, pečlivou přípravou a respektem k individualitě každého těla. Lucce je 22 let, studuje fyzioterapii na lékařské fakultě v Praze a její přirozená energie je nakažlivá 😊

Aktivně se věnuje scénickému tanci, volejbalu, silovému tréninku i běhu. Pohyb zkoumá na všech úrovních, nejen jako fyzickou aktivitu, ale jako cestu k sobě. Lucka patří mezi ty, kteří vás inspirují znovu se napojit na své tělo, vnímat ho hlouběji – skrze dech, vědomý pohyb, ale i laskavost vůči sobě samým. Setkaly jsme se díky pohybu. A právě tím náš rozhovor začal.

Láska k vědomému pohybu

Luci, vedeš ženy k tomu, aby si své tělo znovu "přečetly", naučily se ho vnímat jinak. Kdo k tomu vedl tebe? Kdy vznikla tvá láska k vědomému pohybu?

Myslím, že nedokážu přesně říct, kdy a jak to celé začalo. Velký vliv na mě měla pravděpodobně lektorka scénického tance, ke které docházím už od sedmi let. Tanec obecně vyžaduje citlivé vnímání těla – jak vlastního, tak ostatních tanečníků. Je potřeba mít vyvinutou koordinaci, prostorovou orientaci a schopnost vnímat pohyb těla v prostoru i čase.

Silně mě ovlivnilo také to, že jsem ve čtrnácti začala se silovým tréninkem a postupně se víc zajímala o oblast fitness. Začala jsem se samostatně vzdělávat a učila se přistupovat ke světu fitness kriticky – víc jsem naslouchala tomu, co mi říká vlastní tělo, a zaměřovala se na to, co mi skutečně dělá dobře.

Díky cvičení s vlastní vahou jsem se naučila vnímat jednotlivé svaly a jejich části mnohem citlivěji. Postupně jsem začala své tělo opravdu poslouchat a sledovat, jak reaguje na různé typy pohybu.

Dnes se snažím propojit osobní zkušenosti z práce s vlastním tělem s vědomostmi, které získávám během studia fyzioterapie.

Můj přístup vychází z hlubokého poznání vlastního těla. Je mi přirozený a autentický. Zkouším k tomu vést i ostatní, ale zároveň vím, že to nemusí být cesta, která bude vyhovovat všem.

Každá lekce je s individuálním přístupem

Na lekce, které vedeš si připravuješ individuální plán, podle dne, naladění a skupiny. To není zcela běžné. Co k tě k tomu vede?

Ačkoli jsem v běžném životě spíše chaotik, pokud jde o práci s lidmi, ráda mám věci dopředu promyšlené. Když už vedu lekce, cítím za ně odpovědnost – nechci jen nahodile sázet cviky za sebou. Každá lekce, nebo i delší tréninkové období, by měla mít jasný záměr, který se snažím propojit s cíli a očekáváními jednotlivých klientů.

Zásadní je pro mě také individuální přístup. Ne každý pohyb je vhodný pro každého. Záleží na typu postavy, držení těla, druhu zaměstnání, volnočasových aktivitách nebo třeba na tom, s čím konkrétní klient přichází. Podle těchto faktorů přizpůsobuji tréninkovou jednotku, aby co nejvíce odpovídala potřebám daného člověka.

Zároveň je důležité umět improvizovat. I když mám připravený plán, skupiny jsou vždy různorodé – každý má trochu jiné možnosti, nálady i potřeby. Někdy proto plán upravuji přímo na místě: pokud některý cvik někomu nevyhovuje, nebo dokonce způsobuje bolest, hledáme alternativu. Někdy naopak zařadím něco, co si skupina sama přeje.

Zatím jsem se s takovým přístupem u nikoho jiného nesetkala, ale mně samotné je velmi blízký. Doufám, že mi tato svědomitost v přípravě vydrží i do budoucna. 😊

Studium fyzioterapie

Byla to právě láska k pohybu, která tě zavedla ke studiu fyzioterapie?

Je to vlastně zvláštní, ale před nástupem na studium jsem nikdy u fyzioterapeuta nebyla.

Když jsem se po gymplu rozhodovala, kam dál, moje mamka přišla právě s fyzioterapií. Řekla mi, že si mě umí v tomhle oboru představit nejvíc – a měla pravdu. Zná mě až moc dobře. 😊

Myslím, že k tomu vedlo víc věcí. Zkoušela jsem různé sporty, jsem empatická, dokážu pohyb nejen vnímat, ale i přirozeně předávat dál. A možná také proto, že jsem sama dlouho docházela k ortopedovi se zdravotními potížemi, které nikdo nedokázal skutečně vyřešit. Právě tahle zkušenost ve mně probudila touhu porozumět tělu hlouběji – a pomáhat ostatním, aby se mohli hýbat bez bolesti a s radostí.

Propojení tance a sportu

Věnuješ se jak scénickému tanci, tak volejbalu – dvě velmi odlišné disciplíny. Co je pro tebe spojuje?

Nevím, jestli na tuhle otázku dokážu odpovědět úplně přesně, ale někdy je opravdu náročné mezi jednotlivými disciplínami přepínat. Tanec je pro mě především způsob, jak vyjádřit emoce – možnost je prožít naplno a doslova se emočně "vybít".

Díky tanci mám přirozeně pozitivní vztah ke strečinku. U nás se nikdy nešlo za každou cenu do extrémních rozsahů pohybu, což zpětně velmi oceňuji. Strečink byl ale vnímaný jako běžná součást pohybové praxe – a právě to považuji za velmi důležité i v jiných sportech, třeba ve volejbale, kde může výrazně pomoci v prevenci zranění.

V tanci hraje navíc zásadní roli aktivace hlubokých svalů trupu – tzv. "core". Mám za to, že právě vytrénovanost této oblasti těla je klíčová pro správnou techniku a celkovou stabilitu ve všech dalších sportech. A nejen ve sportu – v běžném životě vůbec.

Redaktor: Lucka na první pohled zaujme svým projevem. Ale ještě víc tím, co se skrývá pod povrchem. Její životní styl je pevně zakořeněný v hodnotách – a jednou z nich je vegetariánství. Ne jako trend, ale jako vědomá volba. 

Vegetariánství a moje začátky

Přestala si jíst maso už v 7 letech. Pamatuješ si, co tě k tomu vedlo? Jak na to tehdy reagovali rodiče a lékaři?

Pamatuji si, že jsem od té doby maso ještě několikrát jedla – hlavně kvůli tomu, že se rodiče báli, co by se stalo, kdybych ho přestala jíst úplně. Maso mi tehdy víceméně nutili, a to u mě jen prohloubilo odpor.

Moje vegetariánství tedy vlastně začalo úplně přirozeně – spíš podle toho, co moje tělo chtělo nebo naopak odmítalo. Maso mi jednoduše nechutnalo a z dlouhodobého hlediska mi nechybělo. I to souvisí s vnímáním těla, které už tehdy dovedlo fungovat bez masa. Samozřejmě, v tom věku dítě nad takovými věcmi nepřemýšlí, ale zpětně to tak vidím.

Mnohem náročnější než samotná změna stravy bylo přijetí okolím. Odmítání masa bylo často vnímáno jako rozmar, že jsem vybíravá, nebo že chci být ve škole zajímavá. Přitom to tak vůbec nebylo – pro mě to bylo naprosto přirozené rozhodnutí, které vycházelo čistě z mého tělesného nastavení. Maso jsem jednoduše nepotřebovala.

Zajímavé je, že v tak nízkém věku to žádný lékař neřešil. Až později, v pubertě, to začal být problém – všichni se báli, že mi při růstu budou chybět důležité makroživiny. Co mě ale dodnes překvapuje, je, že nikdo z odborníků tehdy nenabídl alternativní cestu – třeba skrze nutriční terapeutku, která by pomohla najít vhodné náhrady a zároveň by mě i vzdělala. Přitom právě to by podle mě bylo v takové situaci nejvíc potřeba.

O vegetariánství a vlivu na zdraví

Jak podle tebe vegetariánství ovliňuje zdraví a kondici?

Je důležité zdůraznit, že protože maso nejím prakticky celý život, je pro mě těžké se vcítit do situace, kdy bych ho běžně konzumovala.

Co mě ale skutečně překvapilo, je, že i když je strava jedním z hlavních pilířů zdraví, ve studiu fyzioterapie se jí věnuje minimální, téměř žádná pozornost. Všechny informace, které mám, jsem si musela dohledat sama – buď vlastní rešerší, nebo skrze osobní zkušenosti.

Přijde mi škoda, že se většinou mluví hlavně o rizicích vegetariánství – o nedostatku bílkovin, železa a dalších mikronutrientů – ale už se moc nemluví o jeho zdravotních benefitech. Pro mě osobně je přínosem hlavně pestrost stravy a její přirozené bohatství na vitamíny. Jako vegetariáni objevujeme nová jídla, chutě i kombinace. Tento způsob stravování bývá spojován s prevencí kardiovaskulárních onemocnění – a to už je pro mě argument, který stojí za zmínku.

Zásadní ale je mít jistotu, že nám opravdu nic nechybí. Jakmile si tělo všechno potřebné doplňuje, pak si podle mě může každý zvolit, jestli maso jíst chce, nebo ne. Sama to beru tak, že maso nejím, protože ho nepotřebuji, ale zároveň si uvědomuju, že jako všežravci musíme chybějící mikro i makronutrienty dobře nahradit. 😊

Dopad stravy na kondici jsem si nikdy detailněji neměřila, ale všímám si, že mi po jídle bývá málokdy těžko. Můj jídelníček je lehčí, snadno stravitelný – a to může mít pozitivní vliv i při sportu. Nepřekáží mi plný žaludek, mám větší volnost pohybu. Často se také zmiňuje zvýšená energie u vegetariánské stravy – těžko říct, já v tom žiju už tak dlouho, že nemám srovnání, jak bych se cítila, kdybych maso jedla. Ale jak se cítím teď, mi vyhovuje.

Redaktor: Vegetariánství jsem si na vlastní kůži vyzkoušela ve svých 37 letech. Žila jsem tak celý rok, až do března 2025. Během té doby jsem zaznamenala výrazné zlepšení energie, zmizela mi chronická únava, zlepšil se mi spánek, ustoupily otoky nohou a celkově se stabilizoval i můj psychický stav. Domnívám se, že za tím stála i vyrovnanější hormonální hladina.

Po zhruba devíti měsících jsem si nechala zkontrolovat krevní hodnoty – vápník, železo, vitamíny B12 a D, ferritin… všechno bylo v pořádku, výsledky stabilní. Jediným negativním projevem bylo vypadávání vlasů. 

Po roce se ale znovu objevila chuť na maso. Nešla jsem proti tomu – maso jsem do jídelníčku vrátila, tentokrát ale s větší rozvahou a v mnohem menší míře než dřív. Díky téhle zkušenosti teď mnohem lépe chápu, jak na mě daná potravina působí. Tato zkušenost mě naučila lépe naslouchat svému tělu.

Vnímáš i ty nějaké konkrétní benefity, které ti vegetariánství přináší?

Jídlo je pro mě hlavně prostředkem, jak získat energii – pro sport i běžné fungování. Nejlepší na mém způsobu stravování je asi to, že mi chutná a zároveň mě nezatěžuje.

Velkou výhodu vidím i v rychlosti přípravy – vegetariánská jídla bývají často jednodušší a rychlejší na přípravu. Oceňuji také jejich variabilitu a množství kombinací, které se dají zkoušet podle chuti, nálady nebo sezóny. A v neposlední řadě – dnes už je na trhu skvělá dostupnost kvalitních rostlinných náhražek bílkovin, takže se dá velmi dobře poskládat vyvážený jídelníček i bez masa.

Jedna rada na závěr

Kdybys měla dát jednu jedinou radu ženám, které chtějí začít žít zdravěji, co bys jim řekla?

Důležité je začít – a je vlastně úplně jedno kdy, jak nebo proč. Každý má svou cestu, svůj důvod… a někdo ho třeba ani nepotřebuje. Jezte a sportujte tak, jak vám to dává smysl. Hlavně ale nezapomínejte naslouchat svému tělu. Ne vždy je jednoduché se na něj napojit, ale když se něco děje, tělo si to umí říct – jen mu musíme dát prostor.

A moje rada jako fyzioterapeutky? Hýbejte se. Jakýmkoliv způsobem. Hlavně pravidelně a s radostí. 😊

Redaktor: Vegetariánství pro mě nikdy nebylo dogma, spíš cesta. Během toho roku bez masa jsem pochopila, jak velkou moc má jídlo – nejen na tělo, ale i na psychiku. Cítila jsem se lehčí, klidnější, vyrovnanější. A právě rozhovor s Luckou mi připomněl, že vědomý přístup, péče o tělo a respekt ke svému rytmu není otázkou věku. Je to volba. A inspirace.

Lucka ji předává dál citlivě, přirozeně, bez nátlaku – a právě proto to má takovou sílu.

Tip na pobyt s vegetariánskou stravou: Pokud hledáte místo, kde si během dovolené vychutnáte vegetariánskou stravu bez kompromisů, vyzkoušejte Feng Shui Vilu Konopiště. Během pobytu si můžete dopřát čerstvé vegetariánské obědy i večeře, které vám budou každý den dováženy až na vilu. Ideální volba pro ty, kteří chtějí spojit pohodlí, klid a vyváženou rostlinnou stravu.